Kdy se pes přezubí? Kompletní průvodce pro majitele štěňat

Stojíte v kuchyni a na podlaze leží rozkouskaná ponožka. Nebo možná ještě horší - kousek ze skříňky. Pokud máte doma štěně ve věku mezi třemi a šesti měsíci, je to pravděpodobně jen začátek. Přezubování u psů není jen o tom, že jim vypadnou zoubky. Je to proces, který může být pro psy nepříjemný, bolestivý a pro vás velmi náročný na nervy. Kdy přesně se to děje a co s tím udělat, abyste přežili oba?

Kolik má pes zubů a jak funguje vývoj?

Abychom pochopili, proč pes ničí věci, musíme si nejprve vysvětlit biologii. Pes má dvě kompletní sadu zubů. První sada se nazývá mléčné zuby. Tyto zoubky jsou malé, ostré a slouží štěňati k žvýkání měkké stravy a objevování světa. Druhá sada, která přijde později, se jmenuje trvalé zuby. Jsou větší, silnější a vydrží po celý život psa.

Proces vyměny probíhá tak, že kořen mléčného zubu začne resorbovat (rozkládat se) tělem. Mléčný zub se uvolní a spadne, aby uvolnil místo pro trvalý zub, který roste za ním. Tento mechanismmus je automatický, ale někdy nefunguje hladce. Pokud mléčný zub nevy spadne sám, může zůstat v dásni vedle nového trvalého zubu. Tohle se nazývá retinovaný mléčný zub a vyžaduje zásah veterináře.

Časová osa: Kdy začne a kdy končí přezubování?

Většina majitelů se ptá: „Kdy přesně?“ Odpověď závisí na plemeni, ale existují jasné časové rámce, které vám pomohou se orientovat. Zde je přehled toho, co můžete čekat:

• 3. měsíc: Začínají vypadávat řezáky (zoubky vpředu). Štěně může být podrážděné a často si hryze prsty nebo měkké hračky.
• 4. měsíc: Vypadávají klíční zuby (tzv. "štěňecí kly") a první předstřadové zuby. Toto je často nejnepříjemnější fáze, protože klíční zuby jsou velké a jejich vyměnění bývá bolestivé.
• 5. měsíc: Vyměňují se ostatní předstřadové zuby a střižné zuby. Štěně už má téměř kompletní sadu trvalých zubů, ale stále si potřebuje žvýkat.
• 6. až 7. měsíc: Dokončení procesu. Poslední zbytky mléčných zubů vypadávají. Kolem 7. měsíce by měl mít pes všech 42 trvalých zubů (u většiny plemen).

Malá plemena, jako jsou Chihuahua nebo Francouzský buldoček, mohou mít tento proces mírně odlišný než velká plemena, jako je Německý ovčák. U některých plemen, zejména těch s krátkým čenichem (brachycefalů), je riziko problémů s posunem zubů vyšší.

Příznaky, které byste měli znát

Jak poznáte, že váš pes právě prochází přezubováním? Tělo mu dává signály, které často zaměňujeme za špatné chování. Pozorujte tyto změny:

1. Zvýšená chuť do žvýkání: Pes si hledá úlevu tlakem na dásně. Hryže vše, co najde - boty, kabely, nohy gauče.
2. Krev v slinách nebo na hračkách: Malé množství světle červené krve je normální. Pokud je krev tmavá nebo je ji hodně, jděte k veterináři.
3. Ztráta apetitu: Žvýkání může bolet, takže štěně může odmítat tvrdou granule. Některé psy to nutí jíst spíše mokrou potravu.
4. Podrážděnost: Pes může být méně hravý, více spát nebo být citlivější na dotek kolem tlamky.
5. Slintání: Zvýšené slinění je běžné, protože stimulace dásní zvyšuje produkci slin.

Jak zmírnit bolest a pomoci štěňati?

Chtete, aby váš pes měl co nejméně bolesti? Existují jednoduché triky, které fungují lépe než drahé doplňky. Klíčové je poskytnout správný typ žvýkacího materiálu.

1. Studené hračky
Chlad má protizánětlivý účinek. Kupujte speciální gely na led, které lze vložit do gumových hraček, nebo dejte štěňeti kostku ledu zabalenou v gáze (aby se nezadusilo). Studenina otupuje bolest v dásních.

2. Správná textura
Během přezubování vyhýbejte příliš tvrdým hračkám, jako jsou tvrdé nylonové kostky. Mohou poškodit dásně. Lepší jsou měkčí guma, latex nebo hračky naplněné pastou. Pastu můžete namazat i na suchý chléb, který necháte zamrznout.

3. Strava
Pokud pes odmítá granule, zkuste je namočit teplou vodou, aby byly měkčí. Nebo přejděte dočasně na kvalitní mokrou konzervu. Nemusíte se bát, že mu tím ublížíte - měkká strava šetří dásně.

Rizika: Co se může pokazit?

Většina psů přezubuje bez komplikací, ale několik problémů se vyskytuje častěji, než si myslíte. Největším problémem je retinovaný mléčný zub. Stane se to, když mléčný zub nevy spadne a trvalý zub proroste vedle něj nebo uprostřed. To vede ke špatnému skusu a hromadění plaku, což způsobuje onemocnění dásní již v mladém věku.

Dalším rizikem je infekce. Pokud se štěně hryze do dásně a vytvoří se tam rána, může dojít k bakteriální infekci. Příznaky zahrnují otok, hnisavé vylučování a zápach z tlamky. I v tomto případě je nutná návštěva veterináře.

Kdy navštívit veterináře?

Nemusíte běhat k lékaři při každém kousnutí. Ale existují situace, kdy je návštěva nutná. Jděte k veterináři, pokud:

• Štěňe nemá všechny trvalé zuby do 8. měsíce.
• Vidíte dva zuby narostené vedle sebe (dvojité zuby).
• Ze tlamky smrdí silně a nepříjemně (signál infekce nebo zánětu dásní).
• Štěně odmítá jíst déle než 2 dny.
• Je viditelný otok jedné strany tlamky.

Většina veterinářů dokáže odstranit retinované mléčné zuby rychle a bez anestezie, pokud je pes malý a kooperativní. U větších psů se provádí v krátké sedaci. Čím dříve se problém řeší, tím menší bude dopad na budoucí zdraví zubů.

Prevence dlouhodobých problémů

Přezubování je jen začátek. Jakmile má pes trvalé zuby, začíná etapa prevence zubního kamene a paradontózy. Po skončení přezubování (cca 7. měsíc) začněte pravidelně čistit zuby štěněti. Používejte speciální zubní kartáček pro psy a zubní pastu určenou pro psy (nikoli lidskou, ta obsahuje fluorid, který je pro psy toxický v vyšších dávkách).

Pravidelné čištění jednou denně je ideál, ale i třikrát týdně je velký rozdíl oproti ničemu. Doplněk diety o žvýkací kosti schválené veterináři pomáhá mechanicky odstraňovat plak. A nezapomeňte na pravidelné kontroly u veterináře jednou ročně, kde zkontrolují stav skusu a dásní.

Časté mýty o přezubování

Mezi majiteli koluje několik mýtů, které stojí za vyvrácení. Například se říká, že štěňatům je potřeba dávat med na dásně. Med je cukr a může podporovat růst bakterií, takže lepší je specializovaná gelová pasta bez cukru. Další mýtus je, že přezubování trvá jen pár dní. Ve skutečnosti jde o proces, který se táhne týdny a měsíce. Trpělivost je klíčová. A nakonec, ne každý pes přezubuje stejně. Některé štěňata to mají snadné, jiná trpí. Přizpůsobte péči tomu, jak se váš konkrétní pes cítí, ne tomu, co říkají sousedé.