Jak maxilofaciální chirurgie mění životy: od bolesti k přirozenému úsměvu

Maxilofaciální chirurgie není jen o řešení fyzických problémů s čelistí. Je to cesta, která mění celý život. Mnoho lidí přichází k lékaři s pocitem, že jejich tvář je „špatně“ - že jim něco brání v mluvení, jídle nebo dokonce v tom, aby se dívali do zrcadla. A poté, co projdou operací, se dívají jinak. Nejen na zrcadlo. Ale na svět.

Co je vlastně maxilofaciální chirurgie?

Maxilofaciální chirurgie je specializovaná oblast chirurgie, která se zabývá opravou a přestavbou kostí čelisti, obličeje a oblasti kolem úst a nosu. Tato chirurgie spojuje zubní lékařství s celkovou chirurgií obličeje. Není to jen o zubech. Je to o tom, jak celá tvář funguje - jak se otevírá, jak se žvýká, jak se dýchá, jak se mluví.

Nejčastější důvody, proč lidé vyhledávají tuto chirurgii, jsou: příliš vysoká nebo příliš nízká čelist, špatné zarovnání zubů, které nejde vyřešit jen ortodontií, porodní deformity, následky úrazu nebo vrozené vady, jako je rozštěp retky nebo patra. Někdy to není jen estetika. Někdy to je otázka, zda se můžeš najíst, zda se můžeš nadechnout, nebo zda ti někdo může říct „dobrý den“ bez toho, aby ti to připadalo jako výzva.

Když se tvář nechová, jako by měla

Představ si, že každý den, když chceš sníst jídlo, musíš si ho rozdělit na menší kousky, protože ti čelist neumí správně zavřít. Nebo že se musíš vždycky otevírat ústy, protože nos nemůžeš dýchát. Nebo že ti každý větší zubní lékař říká: „To už nejde vyřešit špičkami.“

Takové případy nejsou vzácné. Podle dat z českého ústavu pro chirurgii obličeje se každoročně v Česku provede přes 1 200 operací čelistí. Většina z nich je u mladých dospělých ve věku 18-30 let. Ale nejsou to jen teenagery. Je to také o 45letých mužích, kteří po autonehodě ztratili část čelisti, nebo o ženách, které se v dospělosti rozhodly opravit deformitu, kterou měly od dětství.

Nejčastější diagnózy, které vedou k operaci, jsou: retrognázie (zadně posunutá čelist), prognázie (předně posunutá čelist), asymetrie obličeje, široké nebo úzké patro, a zvýšená vertikální výška obličeje. Tyto stavy nejsou jen estetické. Většina z nich vede k chronickým bolestem hlavy, zubů, kloubů, a dokonce k poruchám spánku, jako je obstructivní spánková apnoe.

Co se děje během operace?

Operace není to, co si většina lidí představí. Není to jen „přesunout kost“. Je to přesně plánovaný, 3D navržený proces. Před operací se provede kompletní CT vyšetření, vytvoří se digitální model obličeje a pomocí počítače se simuluje, jak bude tvář vypadat po operaci. Lékaři pak vytvoří plastové šablony, které jim během operace pomohou přesně přesunout kosti na správné místo.

Operace trvá obvykle 2-4 hodiny a probíhá pod celkovou anestézií. Kosti se neodstraní - pouze přesunou. Používají se malé kovové desky a šrouby, které kosti drží na místě. Tyto implantáty zůstávají v těle navždy, ale nejsou vidět a nevadí. Většina pacientů nechává šrouby tam, protože nejsou potřeba je odstraňovat - nezpůsobují žádné problémy.

Po operaci je potřeba 1-2 týdny klidu. Nejde jen o to, že tvář je otokem. Je to i o tom, že tělo se učí novému způsobu fungování. Jídlo je nejprve tekuté. Mluvit je těžké. Smát se je neobvyklé. Ale to všechno se mění. Za tři měsíce už většina lidí může jíst všechno, co chtějí. A za šest měsíců už se neustále dívají do zrcadla - ale jinak.

Co se změní - opravdu?

Největší změna není ve tváři. Je v hlavě.

Po operaci lidé často říkají: „Už nejsem ten, kdo jsem byl.“

Nejen kvůli tomu, že mají přímější čelist nebo rovnoměrnější úsměv. Ale kvůli tomu, že už nečekají, že se někdo z nich bude smát. Už nevyhýbají fotkám. Už neodmítají pozvánky. Už neříkají: „Já to nejsem.“

Studie z Univerzity Karlovy z roku 2024 ukázaly, že 87 % pacientů po maxilofaciální operaci hlásí výrazné zlepšení kvality života. Nejen fyzické - ale i psychologické. Mnozí z nich přestali užívat léky na bolest hlavy. Někteří přestali mít spánkovou apnoe. Některé ženy, které dříve nechtěly nosit šperky, teď si je kupují. Někteří muži, kteří se vyhýbali výraznějším kariérám, teď hledají práci, kde se musí mluvit s lidmi.

Největší změna? Ztráta strachu. Ztráta potřeby vysvětlovat. Ztráta potřeby se skrývat.

Kdo to může udělat?

Není to pro každého. Ale není to ani jen pro „extrémní“ případy.

Je to pro ty, kteří:

• Trpí chronickými bolestmi hlavy nebo kloubů čelisti
• Mají problémy s dýcháním přes nos (zejména ve spánku)
• Nejedí normálně - nebo se jídelníček omezuje na tekutá jídla
• Mají zubní nesrovnalosti, které nejde vyřešit ortodontickými brátkami
• Se cítí, že jejich tvář je „nesprávná“ a že to ovlivňuje jejich vztahy

Nejde o to, jestli máš „krásnou“ tvář. Jde o to, jestli se tvář chová, jak má. A jestli ti to brání žít.

Co se stane, když to neuděláš?

Neudělat operaci není „nechat všechno jako je“. Je to přijmout, že tělo bude vždycky bolet. že budeš vždycky mít potíže s jídlem. že budeš vždycky mít pocit, že něco není v pořádku - a že to nebudeš moct změnit.

Často se stává, že lidé čekají desítky let. Někteří až do 50. A poté, když konečně jdou, zjišťují, že už nemají tolik času, aby se zotavili. Nebo že se jim výsledky nebudou líbit, protože kosti už byly příliš změněny.

Nejlepší doba na operaci je mezi 18 a 25 lety. Ale to neznamená, že později je to příliš pozdě. Každý případ je jiný. Důležité je, abyste se nezdržovali, když vědíte, že něco není v pořádku.

Co se stane po operaci?

Nejde o to, že „budeš vypadat jinak“. Jde o to, že „budeš se cítit jinak“.

Po operaci je potřeba několik měsíců, než se kosti zcela zhojí. Během toho času je potřeba pravidelné kontroly, fyzikální terapie, a často i pokračování ortodontické léčby. Ale to je všechno v rámci plánu. Nic, co by nešlo předem vysvětlit.

Největší překvapení? Většina lidí říká: „Nemyslel jsem, že to bude tak snadné.“

Největší bolest není fyzická. Je psychologická. Je to ten moment, kdy se poprvé díváš do zrcadla a říkáš si: „To jsem já?“

A pak přijde další moment. Když se někdo otevře a řekne: „Vypadáš jinak.“

A ty mu odpovíš: „Ano. A já jsem taky.“

Kde hledat pomoc?

V Česku je několik specializovaných center, která provádějí tyto operace. Nejznámější jsou:

• Neurochirurgické centrum v Praze (univerzitní nemocnice Motol)
• Centrum maxilofaciální chirurgie v Brně (univerzitní nemocnice Bohumín)
• Centrum pro chirurgii obličeje v Ostravě (Všeobecná fakultní nemocnice)

Všechna tato centra pracují v týmu - zubní lékaři, chirurgové, ortodonti, logopedové a psychologové. To je klíč. Nejde o jednu operaci. Jde o celý proces.

První krok? Navštívit zubního lékaře, který tě přesměruje. Nebo se přímo obrátit na jedno z center. Není potřeba mít „extrémní“ případ. Stačí, když se cítíš, že tvář ti nevyhovuje. A že to ovlivňuje tvoje životy.

Je to v pořádku chtít změnit sebe?

Je to v pořádku. Opravdu.

Nejde o to, že se chceš „stát krásnějším“. Jde o to, že chceš žít bez bolesti. Bez strachu. Bez toho, aby ti každý výraz na tváři připadal jako něco, co se musí vysvětlovat.

Maxilofaciální chirurgie není o tom, jak se změnit. Je to o tom, jak se vrátit zpět k sobě.